hrušeň obecná (Pyrus communis)

Hrušeň dorůstá do výšky až 15 m a dožívá se 100–150 let. Šedavá borka se začíná z kmene šupinovitě odlupovat zhruba ve 3 letech. Letorosty mají hnědé, červenohnědé nebo zelenohnědé zbarvení a jsou lysé nebo řídce chlupaté. Mladé hrušně mohou mít kolce. Celistvé listy mají čepel dlouhou až 10 cm s pilovitým až celokrajným okrajem. Svrchní strana listu je obvykle lysá, lesklá, tmavě zeleně zbarvená. Spodní strana je lysá nebo řídce plstnatá, matná, šedě zelená. Řapík je lysý nebo řídce plstnatý. Květy jsou uspořádány v choholíku po 6–11. Kalich je šedě plstnatý, svrchní strana kališních cípů světle rezavě pýřitá, korunní lístky jsou bílé. Plodem je malvice se semeny uzavřenými v pouzdrech po 2. V blízkosti jádřince se mohou tvořit kaménčité buňky (sklereidy). Hrušeň kvete v dubnu a květnu.

Hrušeň obecná se řadí mezi světlomilné dřeviny pěstované pro tržní využití v polohách v nadmořské výšce 200–300 m a s ročním úhrnem srážek 450–600 mm, případně až do výšky 400 s srážkami do 700 mm a průměrnou roční teplotou 7,5 °C. Hrušně snášejí sucho lépe než jabloně, naopak jsou během květu citlivější na mráz (kvetou před jabloněmi). Daří se jim na výživných, hlubokých, výhřevných, písčitohlinitých až jílovitohlinitých půdách s dobrou propustností a s hladinou podzemní vody zhruba 3 m pod povrchem půdy. Hrušně roubované na kdouloni jsou citlivější na kyselou či zásaditou reakci půdy a během zimních mrazů jim častěji namrzá dřevo.