broskvoň obecná (Prunus persica)

Broskvoně dosahují výšky 3–5(–8) m jako keře či stromy s kulovitou až kotlíkovitou korunou. Tmavohnědá borka kmene nepravidelně rozpraskává. Mladé větve na svrchní straně načervenalé až hnědavé, zatímco na spodní straně jsou zelenavé až žlutavé, lysé a mají na svém povrchu četné lenticely. Listová čepel je podlouhle kopinatá až úzce vejčitá, dlouhá obvykle 8–15 cm, na bázi klínovitá a na okraji pilovitá. Na líci je čepel slabě lesklá, lysá, zatímco na rubu je při žilkách roztroušeně chlupatá. Na řapíku se vyskytují 2–3(–5) žlázky. Květy široké 2–3 cm vyrůstají jednotlivě nebo po 2(–3) na loňských letorostech. Kališní lístky jsou na vnitřní straně bělavé až oranžové, na vnější červenohnědé až hnědé, chlupaté. Korunní lístky jsou bílé až růžové, po opylení až červené. Plodem je velká kulovitá, vejcovitá peckovice se šťavnatou dužninou bělavé až oranžové barvy. Pecka s rozbrázděným povrchem je od dužniny snadno až velmi obtížně oddělitelná. Semena jsou hladká a sladká, zřídka hořká. Broskvoň kvete v březnu a dubnu.

Broskvoň se řadí mezi teplomilné peckoviny s vysokou náročností na světlo. Daří se jí zejména na mírně svažitých lokalitách s nadmořskou výškou do 200 m a s průměrnou roční teplotou 8,5 °C. Vyhovují jí lehké a výhřevné, hlinité až hlinitopísčité, dobře provzdušněné půdy (nesnáší těžké a zamokřené půdy) s dostatkem vápníku a živin. Je citlivá na jarní mrazy a kolísání teplot. V období dormance často dochází k namrzání mladého dřeva, současně při větších mrazech (-26 °C) zmrzá i dřevo staré. Mladé plody jsou poškozovány a opadávají při teplotě -1 °C.