meruňka obecná (Prunus armeniaca)

Meruňky dosahují výšky až 10 m a ve věku 20–25 let začínají odumírat. Tmavohnědá až hnědá borka kmene podélně rozpraskává. Letorosty červenohnědé až olivově hnědé barvy jsou lysé. Mladé větve mají na svém povrchu četné lenticely. Listová čepel je vejčitá, dlouhá obvykle 6–9 cm, na bázi srdčitá a na okraji pilovitá. Svrchní strana čepele je slabě lesklá, zatímco spodní strana je vzácně roztroušeně chlupatá, postupně olysávající. Na tenkém řapíku se vyskytují 1–3(–6) žlázky. Květy široké 2,5–3 cm vyrůstají na loňských letorostech po 1–3. Tmavočervené kališní lístky jsou chlupaté a po odkvětu opadají, korunní lístky jsou bílé až růžové, po opylení mnohdy načervenalé. Plodem je velká kulovitá peckovice se šťavnatou oranžovou dužninou. Pecka s drsným povrchem je od dužniny snadno oddělitelná. Semena jsou sladká, zřídka hořká. Meruňka kvete v březnu a dubnu.

Meruňka se řadí mezi teplomilné peckoviny s vysokou náročností na podmínky prostředí. Vysazuje se hlavně na mírně svažitých lokalitách s jižní a jihozápadní expozicí, s nadmořskou výškou do 250 m a s průměrnými ročními srážkami 550–600 mm. Daří se jí na středně těžkých, hlinitopísčitých a písčitohlinitých půdách s dobrou propustností (nesnáší zamokřené půdy) a s neutrální reakcí. Je velmi citlivá na jarní mrazy a kolísání teplot. V období vegetačního klidu snáší teploty až -30 °C, zatímco mladé plody jsou poškozovány teplotou -1 °C.