Často hledáte

Zobrazit vše

Přečtěte si

Typhlodromus pyri »

Bacillus thuringiensis »

Trichogrammatidae »

Heterorhabditis »

Phytoseiulus persimilis »

Steinernema feltiae »

Phasmarhabditis hermaph. »

Jarní ochrana stromů »

svilušky

sviluška chmelová

Tetranychus urticae

třída: pavoukovci (Arachnida) řád: sametkovci (Prostigmata) čeleď: sviluškovití (Tetranychidae)

vědecká synonyma: Acarus telarius, Acarus sambuci, Acarus cinnabarinus

Hostitelské spektrum

Polyfágní druh. Hospodářsky významné rostliny: kukuřice, fazol obecný, sója luštinatá, polní zelenina, ve sklenících rajče jedlé, paprika, lilek, okurka, ovocné stromy (jabloň, hrušeň, kdouloň, jeřáb, mišpule, třešeň, višeň, slivoň, meruňka, broskvoň, mandloň, broskvomandloň, ořešák), drobné ovoce (rybíz, srstka angrešt, jahodník), réva vinná, chmel, plevelné rostliny (svlačec), okrasné rostliny (např. zástupce rodů Alcea, Anthurium, Antirrhinum, Arecaceae, Begonia, Bellis, Cactaceae, Calathea, Callistephus, Campanula, Celosia, Cissus, Cosmos, Dahlia, Dianthus, Euphorbia, Ficus, Freesia, Fuchsia, Goniolimon, Chrysanthemum a kříženci, Impatiens, Limonium, Maranta, Orchidaceae (Cymbidium, Cattleya, Dendrobium, Vanilla), Primula, Pyrethrum, Rhododendron sect. Tsutsusi, Rhododendron, Rhoicissus, Rosa, Salvia, Syngonium, Tropaeolum, Viola, Zantedeschia, Zinnia).

Popis druhu

Dospělci mají měkké tělo se 4 páry nohou. Dosahují délky 0,4–0,6 mm. Nazelenalá až žlutá, se dvěma tmavými skvrnkami na bocích těla v průběhu vegetace, přezimují oranžově červené samičky. Na vypouklém hřbetu má dlouhé bezbarvé chloupky uspořádané v šesti příčných řadách. Oči jsou červené, umístěné po stranách hlavohrudi, jež je oddělena od ostatního těla jen slabě zřetelným švem. Nohy jsou jednoduché, článkované. Chodidlo nese hřebínkovitý útvar, zvaný empodium, jehož tvar je důležitým znakem při druhové determinaci. Pro svilušky je typický pohlavní dimorfismus. Sameček je menší a štíhlejší než samice, 0,35×0,2 mm.
Vajíčka jsou světlá, průhledná, kulovitého tvaru.
Larvy mají 3 páry nohou, kulovité. Po vylíhnutí je bezbarvá, později šedozelená, dlouhá 0,15 mm a široká 0,11 mm.
Nymfy 4 páry nohou. Procházejí sedmi vývojovými stadii, z nichž larvy, protonymfy, deutonymfy jsou pohyblivé. Podobají se dospělcům.

Příznaky poškození

Na listech světlé skvrnky (jde o reakci rostliny na působení fytotoxických látek vpouštěných do rostliny při sání škůdce). Skvrny jsou nejprve žluté, oranžové, později rudé a postupně nekrotizující. Listy nabývají světlého až stříbřitého zbarvení, později rezavě hnědnou a předčasně usychají. Napadené rostliny zaostávají ve vzrůstu. Při velmi silném výskytu jsou pokryty jemnou pavučinkou, hlavně na spodní straně listů.

Možnost záměny poškození

Poškození by nemělo být zaměněno s poškozením způsobeným mšicemi.

Životní cyklus

Přezimují oranžově červené, oplodněné samičky v diapauze na nejrůznějších místech, v různých skulinách i v půdě. Samice opouštějí zimní úkryty, jakmile dosáhne teplota vzduchu 10–12 °C. Ve volné přírodě začínají sát na bylinách. Zdržují se hlavně ze spodní strany listů, kde kladou vajíčka. Čerstvě nakladená vajíčka jsou skelně průsvitná, později se zbarvují do žluta a posléze získávají žlutooranžové zabarvení. Z vajíček se líhne larva, která po krátké době sání upadá do klidového stadia. Z tohoto stadia se líhne tzv. protonymfa, poté opět klidové stadium, následuje deutonymfa a poslední klidové stadium. Jak protonymfa tak deutonymfa přijímají potravu. Z posledního klidového stadia se rodí dospělí roztoči. V průběhu celého vývoje prochází jedinec třemi klidovými stadii, která nepřijímají potravu. Samice za celý svůj život kopuluje pouze jednou. Roztoč (samec i samice) má snovací žlázy, pomocí kterých vytvářejí pavučinku. Ta je typickým znakem kolonie při silném výskytu. Za větru se může šířit pomocí vláken po okolí.

Délka vývoje od vajíčka po dospělce je závislá na teplotě a vlhkosti prostředí. Do roka se vyvine několik generací. Ve sklenících a jiných uzavřených prostorách probíhá vývoj kontinuálně po celý rok, může tedy vytvořit až 20 generací. Za vhodných podmínek se vývoj jedné generace dovrší za 15 i méně dní. K přemnožení dochází zejména za sucha a tepla, vůči chladu a vlhku jsou citlivé. Silné srážky značně redukují populační hustotu svilušek.

Hospodářský význam

Svilušky snižují výnosy. Při přemnožení rostliny zničí.

Provádění ochranných opatření

Preventivní opatření

Dodržovat zásady střídání plodin. Přirození nepřátelé: draví roztoči čeledi Phytoseidae.

Nechemické metody ochrany rostlin

Biologická a biotechnická ochrana

V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.

Chemická ochrana rostlin

Ošetřují se porosty při zaznamenání prvních příznaků napadení. Ošetření je nutné opakovat, hlavně při silném napadení. Ošetřují se většinou jen porosty pěstované na zrno.

Najdete zde Příznaky:

sviluška ovocná

Panonychus ulmi

třída: pavoukovci (Arachnida) řád: sametkovci (Prostigmata) čeleď: sviluškovití (Tetranychidae)

Hostitelské spektrum

Jabloň (Malus sp.), hrušeň (Pyrus sp.), třešeň, švestka, meruňka, rybíz, jahodník, réva vinná.

Popis druhu

Pohybliví jedinci svilušky ovocné jsou červeně zbarveni, 0,5-0,7 mm velcí.
Přezimující vajíčka jsou jasně červená, 0,1 mm velká, cibulovitého tvaru, na vrcholu s nitkovitým výběžkem. Letní vajíčka jsou žlutozelená až sytě červená, tvarem i velikostí podobná zimním vajíčkům.

Příznaky poškození

Pohyblivá vývojová stádia včetně dospělců poškozují sáním listy. Sání na spodní straně listů se projevuje vznikem drobných žlutavých skvrn, které postupně šednou. Okraje listových čepelí se často zvlňují.

Životní cyklus

Sviluška ovocná přezimuje ve stádiu červených kulatých vajíček na větvích stromů. Na jaře, obvykle koncem dubna, se líhnou šestinohé larvy, vývoj probíhá přes dvě osminohé nymfy do stádia dospělce. Samičky kladou letní vajíčka na spodní stranu listů. Během roku se v závislosti na teplotách vyvíjí 5-7 generací.

Hospodářský význam

Svilušky patří mezi polyfágní, sekundární škůdce. K jejich přemnožení přispívá vyhubení přirozených nepřátel nevhodně použitými insekticidními zásahy. Opakující se četný výskyt svilušek oslabuje stromy a je příčinou slabé násady květů.

Provádění ochranných opatření

Preventivní opatření

Nepřímá ochrana je opět založena na podpoře přirozených antagonistů svilušek. Důležité je vyvážené hnojení, nepřehnojovat dusíkem! Odstraňování dvouděložných plevelů do konce června, na kterých se množí sviluška chmelová a migruje na ovocné stromy.

Nechemické metody ochrany rostlin

Biologická a biotechnická ochrana

Biologická ochrana používá k regulaci bioagens ze skupiny predátorů.
Přirozenými nepřáteli jsou draví roztoči čeledi Phytoseidae. V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.

Příznaky poškození listu sviluškou