Příznaky: na poškozených rostlinách jsou měkká pletiva a mladé listy úplně okousány, na starších listech jsou různě velké otvory. Vždy jsou však na napadených a poškozených částech rostlin viditelné stopy slizu. Taková poškození jsou vstupní branou pro následné napadení různými mikroorganizmy, které se mohou projevovat různými hnilobami.

Plzáci se svou velikostí 8−12 cm podobají našemu původnímu plzáku lesnímu (Arion rufus). Tento na potravu skromnější příbuzný však dorůstá ještě větší velikosti a liší se i zbarvením. Především mláďata jsou nezaměnitelná: u plzáka lesního jsou mléčně bílá s tmavými tykadly,
u plzáka španělského se vybarvují od žluté po hnědou a na hřbetu mají dva jasněji zbarvené pruhy. Dospělci se liší: plzáci lesní jsou i černí, jasně cihloví, španělští příbuzní spíše rezaví, hnědí a jakoby ušpinění. 

Dospělí plzáci v našich podmínkách přežijí zimu jen zcela výjimečně. Na jaře jsou proto všichni plzáci mladí a zranitelnější, v této době jsou proto všechny zásahy účinnější. Plzáci španělští se páří v červnu. Oplodní se, jak je u plžů zvykem, navzájem, a vajíčka potom kladou také oba. Každý plzák španělský tak může každoročně naklást až 220 vajíček, rozdělených do několika snůšek: Vajíčka kladou od poloviny srpna do poloviny prosince – nejvíce na přelomu srpna a září. Mladí se líhnou po 38 až 43 dnech. Vajíčka kladená v září a později přezimují a plzáčci se líhnou až na jaře – čím je zima teplejší, tím dříve, obvykle od dubna.Nejvyšší početnosti dosahují plzáci v květnu a červnu. Slimáci za 24 hodin dokážou pozřít ekvivalent poloviny své tělesné váhy. Škody mohou působit nad i pod zemí. 
U velmi mladých plodin vyžírají semena, listy i kořeny. U starších rostlin ničí květy, hlízy a kořeny, což vede k výraznému snížení kvality těchto rostlin. Poškozená místa jsou vstupní branou k napadení rostlin houbovými chorobami. Kvalitu, především u květin a salátů, také snižuje jejich hlenitý sekret. K největším škodám dochází při teplém a vlhkém počasí, kdy jsou podmínky pro slimáky optimální a jejich žravost je maximální.

Abychom plzákům nechystali příznivé prostředí, zaléváme rostliny přímo ke kořenům a nezvlhčujeme zbytečně půdu kolem.