moniliová spála (Monilinia laxa)

Třešeň (Cerasus), slivoň (Prunus), meruňka (P. armeniaca), broskvoň (P. persica).

Moniliová spála – se projevuje náhlým zavadáním a hnědnutím květů (typické je „zaškrcení“ stopky květu), po kterém následuje rychlé vadnutí, zasychání a odumírání plodonošů a letorostů. Napadené letorosty a květy vypadají jako spálené a uschlé zůstávají v korunách stromů až do konce vegetace. U třešní houba způsobuje především spálu květů, na višních napadá květy i výhony. Existují značné rozdíly v citlivosti mezi jednotlivými odrůdami třešní i višní. Odolnější k moniliové spále jsou třešně (např. Karešova, Burlat, Kordia). Více poškozeny bývají višně (Morela pozdní, Morellenfeuer). 

Moniliová hniloba plodů – na plodech měkké hnědnoucí skvrny, rychle se rozšiřují na celý plod. Na povrchu napadených plodů se vytvářejí krémově bělavé kupky konidií. Napadené plody buď opadávají, nebo zasychají (mumifikují) a zůstávají viset na stromě. Citlivost odrůd k hnilobě plodů je dána především odolností proti praskání plodů při dešti. K velmi náchylným patří odrůda třešní Napoleonova, Burlat, Van. K relativně odolným patří odrůda Kordia.

Typické příznaky prakticky nezaměnitelné, pro přesnější diagnostiku, o kterého z patogenů rodu Monilinia se jedná je třeba využít další postupy (mikroskopické hodnocení, kultivace na agaru, příp. molekulární detekce). Z hlediska realizace praktické ochrany však tato přesná diagnostika není nutná. 

Houba přezimuje v napadených částech rostlin, zejména v mumifikovaných plodech. Na nich se na jaře intenzivně tvoří konidie, které jsou roznášeny větrem a hmyzem do květů. Konidie se zachycují na bliznách, prorůstají postupně do semeníku a dále stopkou až do dřeva. Napadené květy, plodonoše i větévky vadnou a zasychají. Vznik a vývoj moniliové spály je závislý na průběhu počasí v době kvetení stromů. Příznivé podmínky pro vznik onemocnění vytvářejí dešťové srážky, nebo jen vysoká vzdušná vlhkost ve spojení s nižší průměrnou denní teplotou (pod 12 °C). 
Infekce plodů vzniká při poranění pokožky plodu (praskání, kroupy, hmyz). Na napadených pletivech se vytvářejí konidie, které jsou zdrojem dalších infekcí. Rozvoj hniloby plodů podporuje deštivé teplé počasí. Mumifikované plody jsou potom zdrojem infekce pro příští vegetační období. Askospory se na mumifikovaných plodech tvoří zřídka. 

Silně napadené stromy ztrácí úrodu, prosychají a mohou i odumřít, protože se na postižených letorostech často tvoří klejotok a rakovinné ranky, které jsou vstupní branou pro další dřevokazné mikroorganizmy. Ztráty na úrodě závisí na průběhu počasí, při dlouhodobých deštích mohou být vysoké.