Pěnišník (Rhododendron spp.), tis (Taxus spp.), růže (Rosa spp.) a mnoho dalších.

Asi 10 mm velký, tmavý, hnědočerný až černý, bezkřídlý nosatec, s malými shluky žlutavých chloupků na hrubě zrnitých krovkách. Hlava je protáhlá v široký, ne příliš dlouhý nosec, osazený lomenými tykadly. 
Vajíčka jsou 0,7 mm velká, víceméně kulovitá. Čerstvá jsou bílá, avšak brzy hnědnou. 
Kukla je bílá, 7–10 mm velká.
Larvy jsou rohlíčkovité, beznohé, krémově hnědavě bílé, 8–10 mm velké, s červenavě hnědou hlavou.

Brouci se líhnou v květnu a červnu. Během noci okusují nadzemní části, zejména listy, mnoha druhů rostlin. Během dne jsou zpravidla v různých úkrytech, čímž unikají pozornosti. Od července kladou partenogenetické samičky do půdy, v blízkosti hostitelské rostliny, vajíčka. Rhizofágní larvy se líhnou asi po 2–3 týdnech. Jejich vývoj je poměrně dlouhý; následujícího jara se kuklí v zemní komůrce. Někteří brouci žijí 2 a i více let. Přezimují v různých úkrytech. Ve sklenících se mohou brouci vylíhnout i na podzim nebo koncem zimy.

Brouci vykusují na okrajích listů charakteristická, obloukovitá poškození. Mohou poškozovat i květy a stonky, které kroužkují. Velkým problémem jsou však jejich larvy, ožírající nejen jemné kořínky, ale i silné kořeny, a to až na dřevní část. V měkkých hlízách vyžírají otvory. Napadené rostliny, krní, vadnou a odumírají. Nebezpečí představují především pro skleníkové substráty či krytokořennou sadbu.