eutypióza (Eutypa lata)

Patogen patří mezi vřeckaté houby, parazituje na kmíncích a hlavách révy vinné Vitis vinifera a jejich kříženců. Může však parazitovat ve dřevě mnoha druhů listnatých dřevin a ovocných druhů. Zdrojem inokula mohou být vinice s napadenými keři. 
Protože patogen napadá i jiné dřeviny, nelze však vyloučit, že askospory původce mohou být přeneseny na révu vinnou i z napadených křovin a stromů rostoucích v blízkosti vinic.

Choroba postihuje celý keř nebo jednotlivé části keře (ramena) a vyvíjí se pozvolna několik let. Zpočátku je obtížné nalézt příznaky napadení. V primární fázi některé letorosty zaostávají v růstu a listy jsou menší. V pokročilém stadiu choroby jsou letorosty zkrácené, s výrazně zmenšenými a světlejšími listy. V konečné fázi choroby se vyskytují metlovité výhony s extrémně zkrácenými internodii a malými, nahloučenými a deformovanými listy. Listy jsou chlorotické, světle žluté barvy s nekrotickými nervy a okraji. Květenství silně sprchávají, hrozny menší, řídké s nestejnoměrně vyvinutými, jen ojedinělými bobulemi. 
Již v primární fázi napadení lze objevit pod borkou na starých řezných ranách odumřelé zóny, které zasahují hluboko do dřeva. Na příčném řezu jsou viditelné jako hnědě zbarvené sektory, nejčastěji ve tvaru klínu. V konečné fázi choroby vyrůstá jen několik deformovaných výhonů, přičemž hlava keře je již ze značné části odumřelá. Příznaky se nezesilují plynule. Po několik let se může zdát, že patogen je v klidovém stadiu, teprve později se objeví příznaky konečného stadia. Z odumírající báze kmínku mohou prorůstat očka, z nichž se vyvíjejí letorosty bez příznaků napadení. Příznaky, které jsou viditelné na letorostech, listech a květenstvích jsou způsobeny toxiny vylučovanými houbou do dřeva a rozváděnými cévními svazky po rostlině.

Patogen se šíří pohlavním způsobem askosporami, které se diferencují ve vřeckách v plodnicích - peritheciích. Perithecia jsou uložena v černé krustě pokrývající napadené dřevo. Vznikají však až v pokročilé fázi napadení a odumření značné části dřeva. K vývoji plodnic je nezbytná velmi vysoká vzdušná vlhkost. Proto se nacházejí zejména v blízkosti půdy. Za deště jsou askospory uvolňovány z vřecek perithecia a jsou roznášeny větrem. Plodnice jsou schopny produkovat askospory déle než 5 let, tzn. že představují trvalý zdroj infekce. Choroba se vyznačuje velmi dlouhou inkubační dobou. Až za několik let po infekci se objeví první příznaky a po několika dalších letech plodničky. Nepohlavní forma rozmnožování je sice známa, avšak málo významná.

Choroba se vyskytuje především ve starších, v minulosti mrazem poškozených nebo též v zanedbaných vinicích. Patogen napadá především starší rostliny a ty, u nichž vznikají při řezu velké rány. V poslední době se choroba objevila na starých keřích, kde při změně vedení bylo nutné provést zmlazení (zpětný řez).