červená spála révy vinné (Pseudopeziza tracheiphila)

Okruh hostitelů zahrnuje celou čeleď révovitých Vitaceae. Patogen napadá křížence révy vinné s ostatními révami i podnožové révy.

Název choroby je odvozen od typických příznaků napadení u modrých odrůd révy, zejména odrůdy Rulandské modré. 
Na listech bílých odrůd světle zelené až žluté, u modrých odrůd červené, různě velké, žilnatinou ohraničené skvrny. Skvrny se zvětšují a postupně nekrotizují. Mezi zaschlým středem skvrny a zdravým pletivem zůstává trvale nápadný pruh živého pletiva, který je u bílých odrůd žlutozelený až žlutý a u modrých odrůd červený. Postiženy bývají především starší listy. Silně napadené listy velmi rychle zasychají a předčasně opadávají. 
Napadeno může být i květenství, avšak zcela výjimečně. Za suchého teplého počasí s intenzivním slunečním svitem se charakteristické zbarvení nevytváří, ale postižené pletivo rychle nekrotizuje. Příznaky napadení se objevují přibližně v době kvetení. Ve většině případů již nedochází k výraznému následnému rozšíření choroby.

V zimě roste mycelium saprofyticky na zbytcích napadených listů v půdě, kde může přežívat více než dva roky. Choroba se šíří především pohlavně vytvořenými askosporami, které jsou zdrojem infekce. 
Na jaře se vyvíjejí ve zbytcích napadených listů plodničky, tzv. apothecia, v nichž se ve vřeckách tvoří askospory. Askospory jsou během vydatných dešťů vymršťovány z vřecek a uchycují se na listech. K infekci listů dochází již od stadia 4.–5.listu, k pozdním infekcím může docházet i v létě, tyto infekce mají význam pro přezimování houby. Askospory klíčí za vysoké relativní vzdušné vlhkosti (90–98 %), aniž by potřebovaly ovlhčení. Askospory klíčí při teplotách 5 až 25 °C, přičemž optimální teplota se pohybuje mezi 15 až 20 °C. Infekční vlákno proniká do listu a rozrůstá se v mycelium. 
Houba postupně osídluje cévní svazky a ucpává je. V důsledku ucpání cévních svazků nejsou postižené části dostatečně zásobeny vodou a živinami, zbarvují se červeně nebo žlutě a odumírají. Po opadu napadených listů roste mycelium houby opět saprofyticky na zbytcích listů, dokud se nevytvoří apothecia s vřecky a s askosporami.

Předčasná ztráta listové plochy může vést ke sprchávání a nepříznivě ovlivnit další vývoj keřů. Ztráta listů může být vyrovnána nově vytvořenými mladými listy. Škody pak bývají jen malé a jsou omezeny jen na malé plochy. Je-li chorobou poškozeno více než 70 % listů, je během kvetení nutné počítat se ztrátami, které vzniknou v důsledku sprchávání. 
Červená spála se vyskytuje především ve svažitých vinicích s půdami s vyšším zastoupením skeletu. Zdroje infekce se často nacházejí v půdních proláklinách, křovinách, na svazích a terasách. Nelze podceňovat ani zdroje infekce z napadených zanedbaných vinic, kde patogen přezimoval na napadených opadlých listech. V letech s vysokou půdní vlhkostí v březnu a dubnu lze očekávat epidemii (epifytocii) červené spály.