Kategorie

virus neštovic peckovin (Plum pox virus - PPV)

virus neštovic peckovin
Plum pox virus (PPV)

další názvy: šarka, virus šarky švestky

vědecká synonyma: Plum pox potyvirus

Hostitelské spektrum
Hostitelskými rostlinami jsou všechny druhy peckovin, z nichž nejvýznamnějšími jsou slivoně, meruňka, broskvoň, japonská slíva a myrobalán, méně mandloň; v jižních zemích Evropy i třešeň a višeň. Hospodářsky méně významné jsou infekce okrasných a planých druhů slivoní, které však mohou být zdrojem infekce ovocných druhů peckovin.
Příznaky napadení
Příznaky viru šarky švestky se obecně vyskytují na všech částech rostliny, tj. na květech, plodech i kůře, nejčastěji však na listech; jen ojediněle se u některých odrůd mohou objevit viditelné příznaky jen na plodech, vč. pecek a nikoli na listech.
Projev příznaků je proměnlivý v závislosti na druhu a kultivaru hostitele. Odrůdy s vyšším stupněm rezistence bývají bez příznaků, tolerantní odrůdy obvykle nemají příznaky na plodech. Planě rostoucí (např. trnka Prunus spinosa) a okrasné druhy peckovin jsou obvykle bezpříznakové, ale ne vždy, např. na višni plstnaté Prunus tomentosa se vyskytuje výrazná deformace plodů i listů. 
Nejtypičtějším příznakem jsou rozlité, světle zelené až žlutozelené prstence, skvrny nebo proužky o velikosti (2)3–10(15) mm na listech švestky a meruňky, dobře viditelné v procházejícím světle. Okraje skvrn nejsou ostře ohraničeny. Ojediněle jemné zvlnění listové čepele. Příznaky viditelné od jara po celou vegetaci, v létě v některých letech dochází částečnému, příp. úplnému maskování příznaků.  
U meruněk a broskvoní se skvrny nacházejí obvykle kolem listových žilek. Na žilkách listů broskvoní se může objevit i prosvětlení a chlorotické lemování, u mladých listů pak v důsledku poškození žilek dochází i k deformacím. 
Na plodech velmi citlivých odrůd švestek se skvrny, prstence nebo vlnité proužky, které se v době dozrávání zbarvují červenofialově nebo hnědofialově, stávají vpadlými, příznaky jsou patrné především po odstranění voskové krycí vrstvy na plodech. U méně náchylných odrůd se objevují mapovité kresby na slupce. Dužnina plodů pod skvrnami nekrotická, gumovitá, postupně se zbarvuje do červena. Nekróza postupuje směrem k pecce. Plody dosahují menší velikost, jsou bez chuti, mají snížený obsah cukru a zvýšený obsah kyselin a předčasně opadávají před dosažením sklizňové zralosti. 
Typickým příznakem napadení meruňky, broskvoně, nektarinky a japonské slívy (slivoň vrbová Prunus salicina) jsou barevné kroužky na plodech. 
K deformacím plodů dochází nejčastěji u švestek; u meruněk, broskvoní, japonských slív a myrobalánu se deformují pouze plody velmi citlivých odrůd, častěji jsou na plodech jen světlé a barevné kroužky, nebo jsou plody zcela bez příznaků.
Příznaky se mohou objevit také v dužnině plodu a na pecce, zejména u švestek a meruněk. U citlivých odrůd se mohou objevit také nekrózy kůry a postupné chřadnutí a odumírání větví a nakonec i celého stromu. K zesílení projevu příznaků pak dochází za přítomnosti směsné infekce s jinými viry.
Životní cyklus
Virus šarky švestky se jako všechny rostlinné viry přenáší vegetativně, což umožňuje jeho šíření prostřednictvím rozmnožovacího materiálu na velké vzdálenosti. 
K přirozenému přenosu dochází působením sání mšic, a to celé řady druhů, z nichž nejvýznamnějšími jsou mšice broskvoňová (Myzus persicae), mšice chmelová (Phorodon humuli) a mšice slívová (Brachycaudus helichrysi). Mšice virus šíří svým bodavě sacím ústrojím a to takzvaným neperzistentním způsobem, při kterém je mšice schopna získat virus již při krátkém zkusmém sání a vzápětí přenést na novou rostlinu. 
V počáteční fázi infekce se virus nachází jen v jedné nebo několika málo větvích, postupem let se však rozšíří do celého stromu. U tolerantních odrůd se virus v rostlině množí i šíří stejně jako u odrůd citlivých. U rezistentních odrůd je virus přítomen jen v nízké koncentraci a u odrůd, jejichž odolnost je dána hypersenzitivní reakcí, nedochází po napadení k šíření viru, ale k odumření napadené části pletiva (odr. ´Jojo´).
Hospodářský význam
Virus šarky švestky je nejškodlivějším a nejrozšířenějším virem peckovin v Evropě. Šarka švestky, choroba, kterou tento virus způsobuje, způsobuje významné hospodářské ztráty. Ztráty jsou způsobeny nejen předčasným opadem plodů nebo snížením výnosu plodů, jejich velikosti a kvality, ale také zhoršením kondice a předčasným odumíráním napadených stromů. 
V České republice se virus šarky švestky vyskytuje na celém území státu a to na všech druzích peckovin kromě třešní a višní, nejvíce však na švestkách a myrobalánech. 
Virus šarky švestky je podle platné fytosanitární legislativy EU a ČR regulovaným škodlivým organismem, který je zakázáno zavlékat a rozšiřovat na území EU, pokud se vyskytuje na rostlinách rodu Prunus určených k pěstování, s výjimkou osiva. 
Při zjištění výskytu PPV v místech, kde se pěstují hostitelské rostliny určené k pěstování (školky, prostorové izoláty), nebo v jejich bezprostředním okolí nařizuje ÚKZÚZ mimořádná rostlinolékařská opatření. K nim patří zejména zákaz uvádění na trh a zákaz přemisťování hostitelských rostlin určených k pěstování z vymezeného území po dobu nejméně tří úplných vegetačních období, průběžné ošetřování hostitelských rostlin proti přenašečům PPV vhodnými přípravky na ochranu rostlin a zničení napadených hostitelských rostlin.
Provádění ochranných opatření
Preventivní opatření
Vzhledem k tomu, že virem napadené stromy nelze léčit, je jedinou možnou ochranou uplatňování preventivních opatření. K nejdůležitějším patří použití kvalitního, zdravého materiálu z uznané sadby a zásada nepoužívat vlastní odkopky a rouby z infikovaných stromů ze zahrádek a zamořených výsadeb. V blízkosti plánované výsadby citlivých i tolerantních odrůd je vhodné zlikvidovat nebo alespoň omezit množství zdrojů infekce, tj. napadených stromů v okolí. Při výsadbě citlivých či tolerantních odrůd je potřeba zvážit, zda se na dané lokalitě časem nestanou zdrojem infekce dalších porostů. V takovém případě, vzhledem k rychlému šíření viru do zdravých porostů, dopady zmírní alespoň včasná obměna napadených výsadeb dříve, než dojde k jejich úplnému zamoření. Šíření viru ve výsadbě může zpomalit také včasné odhalení a likvidace napadených stromků. Rychlost a intenzita šíření infekce PPV ve výsadbách závisí na vzdálenosti zdrojů infekce. Odstraňováním zdrojů infekce z okolí i z vlastní výsadby v prvních letech věku výsadby (mladé rostliny jsou k napadení nejvnímavější) lze rychlost šíření ve výsadbě výrazně zpomalit, ale ne zcela zamezit. Výsadba citlivých odrůd starší deseti let už bývá většinou zcela zamořená. 
Postupně přibývají odrůdy s vyšší mírou rezistence. Použití rezistentních odrůd je v zamořených oblastech jednoznačně nejvhodnější a do budoucna představuje zřejmě jediný účinný nástroj proti této chorobě (v současné době je jediná registrovaná rezistentní odrůda slivoní ´Jojo´).
Nechemické metody ochrany rostlin
Biologická a biotechnická ochrana
V širším slova smyslu lze chápat biologickou ochranu jako prostředky na ochranu rostlin, mezi které patří mikroorganismy, makroorganismy, růstové regulátory hmyzu a rostlin, nejrůznější rostlinné extrakty apod. Jinými slovy se jedná o takové metody regulace škodlivých organismů, při nichž se nevyužívá průmyslově vyrobených syntetických pesticidů. Tyto přípravky lze používat v systémech ekologického zemědělství.
Chemická ochrana rostlin
Likvidace mšic, jako přenašečů viru, je vzhledem k neperzistentnímu způsobu přenosu viru poměrně málo efektivní a uplatní se pouze v omezené míře při produkci množitelského materiálu ve školkách.

Jakákoliv léčba je neúčinná. Nutná je likvidace postižených dřev spálením. Výsadba zdravé sadby, která je tolerantní a rezistentní. 

ZÁKAZNÍCI ZO SLOVENSKA

Služby zákazníkům

PORADNA: +420 608 748 548

B I O A G E N S
biologická ochrana rostlin

  • - Dodávka a prodej prostředků biologické ochrany rostlin.
  • - Konzultační služby v oblasti ochrany rostlin více 

 

PLATBA ZA OBJEDNÁVKU

Expresní doprava