Ekologické pěstování rostlin

K omezování výskytu většiny chorob a škůdců existuje opravdu mnoho způsobů a záleží na úvaze každého pěstitele, aby si vybral ten nejvhodnější a nejúčinnější. Doporučujeme nezůstávat pouze u jednoho, ale použít vše, co se v minulosti osvědčilo. Přijměte několik zásad, jak pěstovat rostliny bez agresivní chemie a s využitím zdravého přístupu k přírodě a se znalostí rostlin a jejich škůdců.   

1. zásada: zdravé rostliny málokdy trpí napadením škůdci nebo chorobami tak často nebo v tak velké míře jako rostliny nedostatečně živené nebo jinak oslabené. Toto platí pouze částečně u mšic, které nesají mízu, ale propíchnou buněčné stěny a umožní míze, aby jimi prosakovala. Mšice z mízy vytáhnou minerály a proteiny a vylučují sladkou tekutinu, medovici, která po usazení na listech vytváří dokonalé podhoubí pro černě zbarvenou plíseň. Mšice preferují rostliny s vyšším tlakem mízy, který je charakteristický pro oslabené jedince. Vitální zdravé rostliny dokážou přežít větší poškození než ty slabé a také se rychleji uzdraví.
Nejhorším problémem, který rostliny výrazně ohrožuje, je špatné zásobování vodou
po nedostataečné teplotě. Pokud jsou rostliny málo zalité či naopak přelité, je zcela jisté, že je brzy napadnou a poničí choroby a škůdci. Správné zalévání funguje jako obranný mechanismus proti mnoha problémům, které následně proběhnou takřka nepozorovaně. Nerovnováhou mezi vodou u kořenů a vlhkostí vzduchu způsobuje řadu potíží, od útoků mšic po většinu rzí, plísní a padlí. Je-li půda suchá a vzduch vlhký, padlí napadá zejména hroznové víno, růže a angrešt. Za sucha které následuje po dlouhém vlhkém období by mu unikly. Pokud mají rostliny nedostatek vody, k odstartování plísňových chorob často stačí ranní rosa. Dokonce vysychající škarpa s louží vody může vyvolat plísňové onemocnění vinné révy, která roste poblíž. Má-li však rostlina k dispozici dostatek vody, je schopnější se plísňovým onemocnění ubránit. Stejně důležitý je přísun vyvážených živin, protože jakákoliv nerovnováha v živinách by umožnila hladký nástup konkrétním škůdcům a chorobám. Přemíra živin je škodlivá, protože se rostliny stávají náchylnějšími jak na nejrůznější choroby, tak lákavější pro škůdce, protože bujná vláčná plodina s naducanými buňkami je vítanou kořistí.
Je pravda, že rostliny strádající nedostatečnou výživou jsou na tom daleko hůře, ale rozhodně není správné rostliny zatížit nesmyslným přebytkem živin. Nicméně přípravky z mořských řas lze používat téměř neomezeně, protože obsahují celé spektrum látek, které jsou v nich rovnoměrně zastoupené. Aby měly rostliny půdní minerály ve formě, ve které je dokážou vstřebat, potřebují půdu bohatou na mikroorganismy, jejichž výskyt je podporován vodou a výživnými látkami, které jsou zadržovány v půdním humusu nebo v kompostu z rašeliny. Používání materiálů jako dobře vyzrálý hnůj, zetlelé listí a kompost svědčí o tom, jak velký význam to má. Všechen tento materiál nejenže dodává rostlinám živiny, ale také poskytuje útočiště mikroorganismům, které mají zásadní vliv na výživu rostlin. Dobře vyzrálý hnůj a kompost jsou též zdrojem nejrůznějších prospěšných hub, které předcházejí výskytu háďátek a dalších půdních škůdců. Zásadní je rovnováha proudění vzduchu nad rostlinami: příliš silný vítr způsobí, že rostliny nerostou (dokonce jen slabý větřík stačí na to, aby zpomalil růst), ale nehybný vzduch je ještě horší - ten zpomaluje růst, protože v ovzduší dochází oxid uhličitý, což vede k tomu, že jsou rostliny mnohem náchylnější ke všem druhům plísní a padlí. Vlhký zatuchlý vzduch při zhoršených světelných podmínkách v uzavřených prostorách činí většinu rostlin náchylnějšími na plíseň šedou a zahubí více rostlin než chladnější, ale sušší počasí. Nedostatek světla vede k tomu, že jsou rostliny slabší a snižuje se jejich obranyschopnost. Příliš mnoho světla může naopak rostliny spálit. Nejjednodušší cestou jak dopřát rostlině co nejvíce ode všeho, co ke zdravému růstu potřebuje, je pěstovat v daném místě méně rostlin. Příliš hustě zasazené rostliny na sebe vzájemně působí stejně negativně jako plevel. Jsou zeslabené a mají nižší schopnost čelit dalším problémům. 

 

2. zásada: některé rostliny jsou zcela imunní, a proto netrpí chorobami či útoky škůdců a úplně se jich zbaví. Jiné rostliny jsou odolnější, což znamená, že sice podlehnou útoku choroby nebo škůdce, ale navzdory této skutečnosti vydají dobrou úrodu. Často, když rostliny dokážou vzdorovat právě o nějakou tu chvíle déle, úroda nebo květy stihnou dozrát ještě předtím, než se problém stane akutním. Pozdní úroda hrachu je závodem rostliny s počasím a s nákazou padlím, takže rychlejší v tomto závodě vyhrává.
Většina růží s lesklými listy déle vzdoruje padlí a černé skvrnitosti, když jsou umístěné do čistčího prostředí. Při výběru semínek je velmi důležité číst informace vytištěné drobným písmem - prodejci často tvrdí, že jejich semena jsou jedinečná, protože jsou imunní vůči spoustě chorob - ovšem zapomínají dodat, že jde o choroby, kterými tyto rostliny nikdy běžně netrpí. Některé odrůdy rostlin byly vyšlechtěné tak, aby byly pro škůdce méně atraktivní. Především to je celá škála odrůd mrkve, které nelákají pochmurnatky mrkvové, protože nemají tak mrkvově voňavé listy. Zvláště zabarvené odrůdy s neobvykle tvarovanými listy mohou také uniknout pozornosti škůdců - to platí obzvláště o červených odrůdách, pravděpodobně proto, že nejsou tak snadno rozpoznatelné. 

 

3. zásada: existují možnosti, jak pěstovat rostliny, které mají nějaká omezení, ať už v jednom či v druhém extrému - některé choroby nebo škůdci jimi mohou být podporováni, nebo naopak znevýhodněni. Už jsme si řekli, že nedostatek vody vyvolává mnoho plísňových onemocnění, zatímco druhý extrém, přílišné vlhko, je předzvěstí zvýšeného výskytu slimáků a hlemýžďů. Když se podaří udržet záhon dostatečně vlhký, předejde se tím nájezdu dřepčíků, kteří vykusují lístky sadby, obzvláště u brukvovitých rostlin. Takto bude záhonek atraktivnější pro slimáky.
Nakypření suché půdy znepříjemní život nosatcům, kteří škodí na hrachu a fazolích. Pravidelné vytrhávání plevele vyruší škůdce přebývající v půdě těsně pod povrchem, jako jsou např. larvy tiplic, housenky osenice a slimáci. U zeleninové zahrady se doporučuje každoroční rotace plodin, tj. každý rok zasadit plodiny na jiné místo. Užitečné je to zejména ze dvou důvodů: rostliny jsou vitálnější, když rostou v půdě, ve které se po mnoho let neobjevily. A za druhé bude v půdě na tyto rostliny číhat menší počet škůdců a chorob, typických pro tento druh rostlin. Naopak pěstování stejných rostlin stále na tomtéž místě vede k rychlejšímu rozmnožení škůdců či chorob. Když růže a ovocné stromy dospějí ke konci své životnosti, musíme na jejich místo zasadit něco jiného a je rozumné postupovat stejně i v případě dalších rostlin. 
Při zalévání vysetých semínek nebo malých sazeniček nebo při zalévání okurek a dýňovitých rostlin obecně platí nepoužívat špinavou vodu, protože tyto druhy rostlin velmi často trpí chorobami, které se přenášejí vodou. Choroby se mohou šířit i nářadím, kolečkem nebo dokonce roznést i na botách. Nezdá se to, ale mnoho nákaz a problémů, které se přenášejí půdou, se do zahrad dostane právě takto. Podobně je dobré sterilizovat zahradnické nůžky a pilky čistým neředěným alkoholem pokaždé, když se použijí u různých rostlin.
Rovněž velmi doporučujeme dát nové rostliny přinesené z trhu či od prodejce do karantény. A teprve poté je přesunout mezi ostatní. Nové rostliny je potřeba důkladně prohlédnout, od kořínků, zda nejsou napadeny larvami lalokonosce, až po špičku nadzemní části, zda není zamořená mšicemi a červci. Vždycky je lehčí zarazit šíření nákazy dřív, než se masivně rozšíří. Pravidelnými prohlídkami rostlin lze včas objevit hrozící problémy, které tak je možné potlačit již v zárodku. Všechen infikovaný a zamořený materiál doporučujeme spálit nebo patřičně zkompostovat.
Při česání nebo probírání ovoce je třeba odstranit, spálit či hluboko zakopat všechny napadené kusy, včetně již spadaného ovoce. 
Dříve než se začne se zazimováváním rostlin a jejich přesouváním pod střechu, je potřeba pečlivě zkontrolovat a provést před zimou důkladký úklid a očistu. Velmi doporučený a žádoucí je úklid a dezinfekce skleníku. Ani u venkovní zahrady doporučujeme očistu všech ploch od jakýchkoliv rostlin nebo materiálu, který už není k užitku, protože by se v něm přes zimu mohli skrývat nežádoucí škůdci či bakterie, a nestanou se tak na jaře zdrojem problémů. 

 

4. zásada: ačkoliv to mnozí zahradníci nemají rádi a tvrdí, že pohled na záhony překryté ochrannými sítěmi, tkanými či netkanými textiliemi, fóliemi, částmi plastových lahev, je odpudivý, musejí uznat, že jsou to účinná opatření. My tuto ochranu velmi doporučujeme, protože když mezi rostlinu a hrozící problém postavíme nepřekonatelnou překážku, zachráníme situaci.
Ochrannými sítěmi, tkanými textiliemi a drátěnkou účinně lze odříznout kosy od ovoce, pochmurnatku mrkvovou od mrkve, holuby od salátů. I když ptáci mají talent hledat v ochranné síti sebemenší díry a musíme je plašit. Zřejmě se dovnitř jeden nebo dva dostanou. Ovšem bez sítí by úrodu zdevastovalo celé hejno. Bariéry jsou účinné a je třeba je na zahradu umístit včas. Problém tím buď úplně eliminujeme, nebo přinejmenším významně snížíme škody. 
Ti pěstitelé, kteří mají záhony vyvýšené nad úrovní terénu s dokonalou obrubou, což se škůdcům musí jevit jako obrovské překážky náročné na zdolání, mohou znásobit nedobytnost záhonů doplněním další překážky na obrubu, jako jsou měděná páska nebo ekologický lep, případně gelový přípravek proti škůdcům. Pásky s ekologickým lepem lze omotat kolem okrajů misek, květináčů, stolů či jejich noh. Podobně je nutné ošetřit i opěrné kůly, které slouží jako opora. Tím zabráníme lezoucímu hmyzu, aby se vyšplhal do listí. Lepové pásy jsou účinné proti škůdcům, kteří šplhají po kmenech a jejich predátorům to umožní, aby je polapili. Pro mnoho lezoucích škůdců je problém vyšplhat po stěně z umělé hmoty, ať už v podobě uříznuté PET láhve, nebo z podobného materiálu. Velmi účinnou ochrannou proti lezoucím škůdcům jsou uříznuté kroužky z hliníkových plechovek od nápojů s horním okrajem nastříhaným nůžkami do spousty ostrých hrotů. Žádný slimák nebo hlemýžď nedokáže tuto bariéru zdolat bez úhony. 
Velmi účinné jsou válce vyrobené z PET lahví. Umístíme-li do nich sadbu nebo malé rostlinky, významným způsobem tím ovlivníme mikroklima, že snížíme účinky studeného větru a omezíme škody způsobené deštěm a krupobitím. Kromě toho válce zastaví také většinu lezoucího hmyzu a pro svou výšku (hloubku) odolají také ptákům.  
Měděné kruhy jsou sice drahým, ale zároveň nejúčinnějším způsobem, jak zastavit slimáky a hlemýždě, kteří nesnášejí dotyk mědi. Na trhu je také měděná páska, kterou lze použít na jednotlivé květináče, hranoly či nohy. 
Odpuzovací kruhy okolo rostlin jsou obzvlášť užitečné pro sazenice a nově přesazované rostliny. Vyrobit se dají ze skořápek kokosu, dřevěného popela, sazí, drcených skořápek a podobného materiálu. Takováto bariéra odrazuje slimáky a jiná lezoucí stvoření od toho, aby se přiblížili. 
Kartonové čtverce, plast nebo starý koberec představují účinnou bariéru proti škůdcům. Mnoho jich přezimuje pod rostlinami, které napadají. Když půdu něčím zakryjeme, část škůdců zůstane dole a nedokáže se dostat pryč a většinou uhyne. Osvědčené je použít hustě tkanou mulčovací textilii, která propouští vzduch a vodu oproti nepropustnému kusu igelitu, který také funguje, ale často způsobí vyschnutí půdy a zabraňuje přístupu vzduchu. Tímto způsobem můžeme omezit počet škůdců žijících v půdě nebo v trávníku, jako jsou kovaříci, tiplice, larvy můr, chrousti, lalokonosci a pod. Necháme-li však koberec na trávníku ležet dlouho, může se trávník poškodit. Doporučujeme nenechávat koberec ležet déle než tři dny v létě nebo týden v zimě.
Velmi účinné jsou nejrůznější nástrahy a pasti na lalokonosce rýhovaného nebo na mravence, např. ve formě domečků a vodních příkopů. Dokážou zastavit tyto obtížné škůdce zejména na terasách a v uzavřených prostorech. Květináče na nožce postavíme do misky s vodou nebo do dvou misek s vodou mezi nimi. Škůdci se pak nedostanou na palubu. Plovoucí skvrny od oleje (na smažení nikoli minerálního!) účinek znásobí ještě více.
Drátěné košíky, mřížkové opěry k hrachu, drátěné opěry a drátěné plechy nejsou právě vzhledné, ale představují velmi účinný způsob, jak zabránit ptákům a kočkám v krádeži úrody a zaneřádění záhonků. Nejvíce je jich třeba, když jsou rostliny malé. Když povyrostou, můžeme zábrany odstranit. Nedobytnost ovocné klece lze zesílit igelitovou plachtou, která vytvoří přehoz a vyjde mnohem levněji než prodávané ovocné klece. Pokud se rozhodnete k sestavení klece svépomocí, doporučujeme použít pletivo s malými oky, protože kam pták nacpe hlavu, tudy protáhne i zbytek těla. Igelitové plachty dokážou udržet broskvoně a nektarinky v suchu od zimy až do květu. Takto rostliny ochráníme před kadeřavostí broskvoně, neboť tato choroba udeří, pokud poupata v okamžiku, kdy se začínají rozvíjet, zvlhnou. Ačkoli při větrném podnebí je těžké takovou ochranu udržet na místě, ale je to velmi důležité, protože dokáže ochránit květy před mrazem. Musí být ovšem zespodu otevřená, aby opylovači měli přístup ke květům.
Je ověřené, že psychické překážky fungují pouze u ptáků a u větších živočichů. Přestože nejsou reálné, jsou často stejně účinné jako překážky mechanické. Pokud by se vědecký výzkum zaměřil na testování takovýchto překážek pro odrazení hmyzu, jistě by to bylo velmi užitečné. Např. mnoho parazitů a některé druhy hmyzu si dávají pozor na to, aby nenakladli vajíčka tam, kam už je nakladl někdo jiný. Pokud bychom měli možnost nastražit snůšku falešných vajíček, možná bychom zabránili škůdci naklást na chráněnou rostlinu skutečná vajíčka. Nebo pokud by existoval sprej či jiný přípravek s pachem pestřenek, slunéček nebo larev zlatooček, mohli bychom odradit mšice od nájezdu na naše rostliny. Zatím je však potřeba vyčkat, nic takového zatím neexistuje.
Plašiče ptáků skutečně fungují, ačkoli vidět obyčejného strašáka do zelí už patří spíše ke kurióznímu zážitku. Zahradní ptáci jsou na přítomnost lidí zvyklí a nijak zvlášť se jich nebojí. Ptáci jsou ovšem i paranoidní a vyplaší je jakýkoli nenadálý hluk, záblesk nebo pohyb a většina jich okamžitě uletí. Třpytivé záblesky neohebné fólie či kovová víčka, vyřazená vánoční výzdoba nebo stará CD, to všechno funguje maximálně jeden až dva dny. Ptáci si brzy zvyknou a přestanou si toho všímat. Pokud tedy chceme využívat tyto poměrně jednoduché a finančně nenáročné plašiče, je třeba je nenechávat na stejném místě týdny, ale každý den bychom je měli přesouvat jinam. Figury dravých ptáků, sov či koček jsou také velmi efektivní. Ze starého kožichu lze vyrobit umělou, ale přesto realisticky vypadající spící kočku. Ovšem nesmíme zapomenout umělou kočku přinejmenším každý den přestěhovat. Lepší by bylo stěhovat ji ještě častěji.

 

5. zásada: při vyhledávání potravy se většina škůdců řídí čichem. Je to tím, že zrak většiny hmyzu není příliš spolehlivý a také proto, že se pach nese dál. Obávaný škůdce mrkve pochmurnatka mrkvová prý až na dva kilometry ucítí pohyb mrkvového listí, i když takovou vzdálenost proti větru nedokáže absolvovat. Podstatné ale je, že většina škůdců větří z dálky, a pro vyhledávání potravy zrak nepoužívá. Po očichání přichází na řadu vlastní konzumace. Nabízí se proto řešení maskovat vzhled rostlin a jejich vůni.
V zahraničí již bylo otestováno, že neobvyklé odrůdy běžných, na škůdce náchylných rostlin, netrpí vždycky stejně – některé trpí více, jiné méně. Proto červené nebo fialové brukve mohou pohromám uniknout mnohem snáze než obvyklé zelené odrůdy. I ptáci bývají často zmatení plody, které dozrávají žlutě. Nechávají je na pokoji, protože si myslí, že jsou nezralé, a že až uzrají, budou červené.
Pěstování různých rostlin v jednom záhonku, abychom zamaskovali jejich tvar a vůni, funguje jednoduše proto, že je pro škůdce těžší rostliny vystopovat než když na každém záhonku roste jeden druh. Již dlouhou dobu je některými profesionálními pěstiteli běžně pěstovat společně cibuli a mrkev, protože jedna zakryje vůni té druhé před škůdci. Podobně když pěstujeme brukev dohromady s fazolem šarlatovým, obě rostliny méně trpí útoky od mnoha škůdců. O levanduli rostoucí pod růžovým keřem se věří, že odhání mšice. Ačkoliv si zde popisujeme výhody společného pěstovaní rostlin, je to trochu ožehavá záležitost, a proto musíme být opatrní. Neblahý dopad společného pěstování nebo pouhé soupeření rostlin může někdy převážit nad výhodami. Proto je nejlepší taktikou pěstovat rostliny šířící kamuflážní zápach okolo, ale ne přímo mezi chráněnými rostlinami.
Je tedy možné připravit hradbu rozmarýnu, yzopu lékařského, pelyňku nebo levandule vydávající kamuflážní zápach jako ochranu záhonu, abychom zamaskovali vůni zeleniny. Známé afrikány mají schopnost zastavit molice, aby nepronikly do skleníku. Ale pokud se tam už jednou dostanou, nebo je tam zavlečeme na nové rostlině, tak už je nevypudí. Dalšími možnostmi jak zamaskovat vůni rostlin, je použít postřik na listy z odvaru kopřivy dvoudomé, česneku, mýdlového roztoku nebo výluhu z mořských řas. Navíc tyto odvary a roztoky fungují jako účinné hnojivo, které má pozitivní vliv na zdraví a vitalitu rostlin.
Rostliny, které jsou pěstovány jako obětní beránek, aby je škůdci zlikvidovali místo hlavní plodiny, obvykle sázíme na okraj záhonku. Může to být stejná odrůda jako hlavní plodina, ale lepší je použít populárnější rostliny. Čínské zelí odláká ptáky od obyčejného hlávkového salátu nebo od zelí; odrůda cibule obecné nebo kuchyňské chutná slimákům mnohem víc, než většina pozdních odrůd. Můžeme ji tedy pěstovat společně s jinými odrůdami, aby na sebe nalákala většinu slimáků, a tak zachránila úrodu hlavní plodiny. Hroznové víno omotané kolem stromů naláká ptáky. Podobně fungují maliny pěstované vedle jahod.
 

 

6. zásada: množství škůdců můžeme jednoduše snižovat jejich odchytem do pastí. Někdy se nám podaří zabránit zvědům, aby se vrátili ke své kolonii a přivedli ji s sebou. 
Hospody pro slimáky jsou velmi účinné. Obzvlášť je totiž přitahují vadnoucí listy a kvasící ovoce, takže talířek nebo víčko kvasícího pomerančového džusu, piva nebo mléka brzy vypátrají a ochotně se v něm utopí. Když takovou lákavou hospodu zapustíme pod povrch půdy, bude ještě účinnější. Naneštěstí dovnitř spadnou i užiteční obyvatelé půdy např. střevlíci, protože se budou chtít napít, a také se utopí. Proto je dobré strčit dovnitř tlustou větvičku, která by jim pomohla dostat se ven.
Vosy vyhledají sladkou marmeládovou vodu ve sklenicích nebo v lahvích visících mezi dozrávajícím ovocem. Tyto pasti fungují ještě lépe, když je opatříme fóliovým víčkem, které shora proděravíme hrotem tužky, abychom vytvořily malinké dovnitř směřující zoubky. Vosy se dostanou do sklenice a sletí dolů, ale už nemohou jen tak lehce vyšplhat ven. Po několika pokusech spadnou do tekutiny a utopí se. Do těchto pastí se chytají také mouchy a některé další druhy hmyzu. Jako návnadu nikdy nesmíme použít med, protože bychom ulovili také včely.
Mucholapky jsou dalším tradičním a jednoduchým řešením a visí-li v dostatečném počtu, jsou velmi účinné. Pokud mucholapku omotáme kolem kousku lepenky a mávneme poblíž sazeniček brukví, jež mají malé dírky, vyrušíme dřepčíky, kteří nám způsobují škody na úrodě, ti se vyplaší a přilepí se.
Dají se zakoupit žluté lepové desky nebo pásy, neboť tato barva přitahuje nejvíce škůdců, ačkoli se prodávají spíše jako indikátor výskytu a ne jako účinná past. Lepové desky zavěsíme nebo položíme pod zamořené rostliny nebo vedle nich, případně pod rostlinu v květináči, stanou se dobrou pastí na třásněnky a spoustu dalších škůdců, kteří spadnou dolů, když je vyrušíme, jako jsou lalokonosci, většina housenek a můr.
Feromonové návnady jsou lepivé pasti, které lákají na sexuální hormon škůdců, takže samečci jsou přivábeni vůní samičky, přiletí - a místo samiček na ně čeká lepkavá past. Tyto návnady jsou opět užitečné jako kontrolní indikátor výskytu, takže následně můžeme aplikovat další metody ochrany.
Lepové pásy budou pro některé škůdce fungovat jako bariéra a bezpochyby se přilepí. Z toho důvodu a zejména kvůli prachu musíme lepové pásy pravidelně měnit nebo obnovovat lepivou vrstvu, aby byla pořád účinná. Obzvláště mravenci si lstivě staví mosty přes tyto pasti, v případě potřeby dokonce z vlastních těl – někteří mravenci se obětují, aby ostatní mohli přejít, proto větší počet proužků je nutností. Lepové pásy by se neměly připevňovat přímo na kmen, ale raději na ochrannou vrstvu z igelitu či fólie. Proužek z látky nebo lepenky lze připevnit nad a pod lepový pás – potom se škůdci schovají v těchto napodobeninách uvolněné drsné kůry, když zjistí, že jsme jim překazili plány a trasu.
Záhon, trávník nebo jiné místo, které chceme vyčistit od škůdců, důkladně pokropíme, poté přikryjeme starým kobercem, agrotextílií nebo neprůhlednou igelitovou plachtou. Na trávě ji ponecháme několik dní, na hlíně je možné ji nechat déle. Larvy kovaříka, larvy tiplice, slimáci a hlemýždi se vydají na povrch zamlsat. Každé ráno pokrývku odstraníme a všechny škůdce pochytáme. Ptáci nebo slepice, pokud je chováme, se pak ochotně postarají o likvidaci shromážděných škůdců. 

 

7. zásada: predátoři představují účinné přírodní mechanismy, kterými příroda předchází tomu, aby jeden konkrétní druh nevytlačil ostatní organismy. Existují predátoři, kteří oběť sami uloví, usmrtí a sežerou (obvykle v tomto pořadí, ale nemusí tomu tak být vždycky), ale jsou i tací, kteří oběť chytí a využívají jako zásobárnu potravy pro své potomstvo, jež se živí jejím tělem. Pak existují paraziti, kteří využívají ostatní jako zdroj potravy, zatímco hostitel žije, ale ve většině případů toto soužití končí smrtí hostitele.
Doporučujeme nepoužívat rizikové postřiky na škůdce, neboť mnoho herbicidů a pesticidů bohužel také zabíjí kromě zamýšleného škůdce všechno živé kolem. Přestože některé postřiky a přípravky byly původně považovány za neškodné, nakonec se ukázalo, že jsou až příliš škodlivé nebo riskantní. Přestože je většina moderních postřiků důkladně otestována a zaměřena na konkrétní škůdce, které má zlikvidovat, používat by se ale neměly, protože ještě nejsou známy účinky jejich dlouhodobého působení na půdu a život v ní.
Spojencům, kteří pomáhají v boji se škůdci, je třeba zajistit vodu, potravu, teplo a prostředí pro přezimování. Udržujeme-li půdu vlhkou a dobře mulčovanou, potravu v podobě pěstování rozmanitých rostlin, které dávají nektar a pyl dospělým jedincům, aby mohli naklást kvalitnější snůšku vajíček, zajistíme-li teplo a vytvoříme vhodný přístřešek, vytvoříme tak našim biologickým pomocníkům optimální podmínky pro jejich setrvání na naší zahradě.
Abychom udrželi populaci predátorů naživu, musíme je krmit jejich obvyklou kořistí, takže někdy budeme nuceni pěstovat rostlinné návnady lákavé pro škůdce, čímž zajistíme nepřetržitou dodávku potravy pro predátory. Tímto způsobem je udržíme naživu, zatímco populaci těchto nebo dalších škůdců na jiných rostlinách v okolí zlikvidujeme. Podle této teorie by taková symbióza měla fungovat alespoň po určitý čas.

Využití rizikových spojenců:
ježci – jsou to všežravci, nacpou se vším, co dokážou narvat do tlamičky, takže spolu s některými škůdci sežerou červy a obrovské množství brouků. Jsou roztomilí, potřebují vodu, pochutnají si na kočičím žrádle a ocení teplý úkryt ve stínu.
slepice a kachny – skutečně seriózní přirozená ochrana proti škůdcům – tam, kam můžou slepice, není potíž s lalokonosci. Stačí důkladné oplocení a kontrolovaný pohyb po záhoncích a několik slepic sežere spousty proteinů zadarmo, když je necháme, aby se chvíli potulovaly po zahradě. Kachny jsou specialisté na slimáky. 
studenokrevní přátelé – čolci, ještěrky, žáby, ropuchy, slepýši, ti všichni žerou škůdce, ale také všechno ostatní na co přijdou, takže jsou vlastně rizikovým spojencem.
kočky – velmi kontroverzní zvířata, protože některé příležitostně loví ptáky, ale jsou nenahraditelnými pomocníky při snižování počtu potkanů, hrabošů a myší. Malé dobře vykrmené kočky jsou nejlepšími lovci, zatímco vykastrovaní kocouři nejsou obvykle nic víc, než ospalí leniví strážníci.
hmyz, který chytá jiný hmyz – problém s většími predátory je ten, že nezůstanou pouze u jednoho druhu kořisti a můžou v našem ekosystému nadělat stejné škody jako užitku. Menší tvorové jsou často mnohem vybíravější v tom, jakou potravu zvolí, ačkoli i v této skupině se najdou všežravci, kteří pozřou, nač přijdou. Obecně se dá říci, že zatímco larvy vykonávají černou díru, dospělci se rozmnožují a pořádné práci moc nedají. Dospělé jedince podporujeme pěstováním určitých rostlin, které nakrmí velké množství různého hmyzu. Zejména sem patří svlačec tříbarevný, svazenka vratičolistá, pohanka obecná, řebříček obecný, pórek, celer a mrkev, které vykvetly. Tolerujte vosy, i když je to obzvlášť těžké, neboť vosy dokážou být zákeřné, ale na druhou stranu zkonzumují obrovské množství škůdců, protože jsou masožravci. Jen zřídkakdy vezmou zavděk nektarem či pylem. Chystáte-li se jejich hnízdo zničit, vyčkejte s tím, jak nejdéle to bude možné, aby aspoň nějaká královna stihla dospět a uniknout jako základ pro nové hnízdo na příští rok.
pavouci – všichni jsou masožravci a měli bychom je podporovat tolerováním jejich pavučin a také jim poskytnout kousky malých dutých klacíků, ve kterých by mohli žít. Chceme-li někde jejich pavučinu, uvážeme tam provázky. Nejprve tak, abychom je udrželi mimo cestičky. Máme-li je pod střechou, zajistíme jim vodu v malých víčkách od lahví, protože by jinak mohli uhynout na dehydrataci. 

 

8. zásada: existují kombinace dvou nebo více různých rostlin, které se pěstují dohromady k užitku jednoho nebo obou druhů. Vysetí jedné rostliny mezi řádky jiné zvyšuje úrodu. Například dva řádky, oba osázené směsí, kukuřice seté a fazolu obecného, vyprodukují se stejným množstvím rostlin větší úrodu, než kdybychom pěstovali každou plodinu samostatně. Jedna rostlina může vytvořit kořenové tunely, které využije druhá. V podstatě si rostliny pomáhají neúmyslně, protože ve skutečnosti jsou konkurenti. Můžeme využít vhodné společníky pro odlákání nebo odpuzení škůdců nebo přilákání predátorů a parazitů k hlavním rostlinám.
Některé kombinace rostlin podporují větší vitalitu ať už jen u jedné nebo u obou rostlin ve společenství. Jahodám se dobře daří s brutnákem lékařským, heřmánek pomáhá nemocným rostlinám k uzdravení a kopřiva dvoudomá, pokud roste poblíž ovocných stromů nebo keřů, udrží ovoce po delší dobu čerstvé.
Rostliny také mohou zajišťovat mikrovýživu a antibiotika. Může to být způsobeno tím, že rostlina vylučuje nejrůznější šťávy, aby se zbavila odpadového materiálu nebo rozpustila zeminu, zatímco bude vybírat živiny, a aby se bránila proti mikrobiálním útokům. Tyto šťávy jsou přesně tím, co potřebuje druhá rostlina k tomu, aby dobře prospívala. Každá rostlinná šťáva, hrabanka, pyl, opadané okvětní plátky, odumřelé vlasové kořínky a rozklad stimulují půdní mikroživot a miliony těchto komplexních látek se uvolňují do půdy.
Doprovodné rostliny přispívají podporováním úrodnosti, a to buď obecně nebo konkrétně. Nejznámějšími doprovodnými rostlinami jsou luštěniny, hrách a fazole, vlčí bob, zlatý déšť a nejrůznější druhy jetele. Tyto rostliny mají na kořenech uzliny naplněné bakteriemi, jež vážou dusík. Ty pak dusík poskytují hostitelské rostlině a vytvářejí jeho nadbytek i pro další rostliny. Některé rostliny shromažďují nejrůznější minerály a mikrovýživu a opět je poskytují dalším rostlinám, které rostou s nimi nebo po nich. O kostivalu lékařském je známo, že hromadí draslík, durman obecný je zase účinný při získávání fosfátů.
Jedním z nejpodivnějších účinků pěstování rostlin různých druhů dohromady je komunikace. Prokázalo se, že když jsou některé rostliny napadeny, uvolňují látky, které působí jako varování pro ostatní, které mohou zvýšit svou obranu a připravit se na útok.
Je pozoruhodné, že jedna z nejstarších kombinací společně pěstovaných rostlin, kterou známe a které spolu velmi dobře prospívají dodnes, jsou – dýně, fazole a kukuřice.
Rostliny z čeledi česnekovitých, obzvláště pažitka a česnek, jsou-li vysazené ve velkém množství, přinášejí užitek růžím a ovoci, které získávají odolnost vůči plísňovým útokům, zatímco záhonek levandule pod růžemi snižuje počet mšic. Růst plazivé lichořeřišnice po stromech odrazuje vlnatku krvavou, i když to trvá tři roky, než je lichořeřišnice úplně vyžene. Známé jsou přínosy pěstování axamitníku (afrikánu) při odpuzování háďátek a molic, což je natolik důležité, že bychom to doporučili každému. Afrikán zasazený do květináče není tak účinný jako volně vysazený, ale i tak funguje velmi dobře. Chřest a rajčata jsou dobří přátelé, protože jejich kořeny vylučují látky, kterými jedna rostlina chrání druhou před útoky škůdců.
Neméně důležité je, vyvarovat se vysazení negativně se ovlivňujících rostlin. Moudré je, pěstovat fazole daleko od cibule a ostatních česnekovitých rostlin a papriky daleko od ředkviček, které zase nemilují yzop lékařský. Hrušky nemají rády, když jim u kmene roste tráva; bazalka, brukev, cuketa a hlávkový salát nesnášejí routu a téměř vše nenávidí pelyněk. 

Přátelé ze zeleninového záhonku:
Je dobré vědět, které rostliny se ovlivňují pozitivně, a které negativně.
bob obecný – daří se mu dobře s brukvemi, mrkví, celerem zahradním, tykvovitými rostlinami, bramborami, saturejkou zahradní a většinou bylin. Hůře prospívá v kombinaci s cibulí a česnekem.
brambory – vede se jim s fazolemi, brukví, hráškem, chřestem a kukuřicí setou. Méně prospívají s rajčaty a s tykvovitými rostlinami.
brukvovité rostliny, zelí – skvěle snáší červenou řepu a mangold, celer naťový, kopr, lichořeřišnice, cibuli a česnek, hrášek a brambory. Příliš neprospívají s fazolem šarlatovým a jahodami
celer naťový a celer bulvový – výborně se jim daří s brukvovitými rostlinami, fazolemi, pórkem a rajčaty.
cibule a česnek – prospívají s červenou řepou a mangoldem, hlávkovým salátem, jahodami, saturejkou zahradní a rajčaty, horší je to spolu s fazolemi a hráškem.
červená řepa a mangold – daří se jim s většinou bobovitých rostlin, s brukví, cibulí, česnekem, kedlubnem, pastinákem a tuřínem. Nemilují fazol šarlatový.
fazol obecný – lépe prospívá s celerem zahradním, tykvovitými rostlinami, bramborami, jahodami a kukuřicí setou. Hůře se mu daří ve společnosti cibule a česneku.
fazol šarlatový – dobře se mu daří s kukuřicí setou a se saturejkou zahradní. Hůře s červenou řepou, mangoldem a kedlubnem.
hlávkový salát – má rád mrkev, tykvovité rostliny, ředkvičky, jahody a kerblík třebuli.
hrášek – prospívá s fazolemi, mrkví, tykvovitými rostlinami, kukuřicí setou a bramborami. Hůře se mu vede s cibulí a s česnekem.
kukuřice setá – vyhovují jí fazole, brukvovité a tykvovité rostliny, hrášek, brambory a slunečnice.
mrkev – daří se jí dobře s pažitkou, pórkem, hlávkovým salátem, cibulí a česnekem, hráškem a bramborami.
pórek – skvěle se mu vede s mrkví, naťovým celerem a cibulí.
rajčata – preferují chřest, bazalku, mrkev, brukev, cibuli, česnek a petržel. Hůře na tom jsou s kedlubnem a bramborami.
sladká paprika a chiili paprika – mají v oblibě bazalku, horší je to s kedlubnem a ředkvičkou.
slunečnice – prospívá s tykvovitými rostlinami a s řeřichou, hůře se jí daří s bramborami, fazolem šarlatovým, kukuřicí setou a travinami.
tykvovité rostliny: okurky, cukety, tykev, meloun, dýně – jsou výbornými sousedy pro fazol šarlatový, fazol obecný a kukuřici setou. Naopak lichořeřišnici, hrášek a brambory by si nevybraly.
tuřín – miluje hrášek.

 

9. zásada: každé stvoření má svého přirozeného predátora, parazita a patogen. Ty nejúčinnější se prodávají jako laboratorně kultivované preparáty, pro potřeby profesionální i pěstitelské produkce. Většina z nich je určena proti škůdcům rostlin pěstovaných v uzavřených prostorách (skleníky, zimní zahrady, byty), kde jsou predátoři se svou kořistí zavření. Přičemž zásadní pro fungování takovéto biologické ochrany je vysoká vzdušná vlhkost (70 – 80 %) a teplota vzduchu (10 – 25° C). Někteří se dají využít i proti venkovním škůdcům a chorobám.
Některé druhy se dodávají ve formě prášku nebo směsi, aby se mohly nasypat přímo na rostlinu. Jiné se prodávají ve speciálním obalu, který stačí pouze otevřít a zavěsit na postiženou rostlinu. Další preparáty je třeba smíchat s vodou a následně ve formě zálivky vpravit do půdy.
Aby se dosáhlo nejlepšího účinku, důležité je správné načasování. Predátoři se nedají aplikovat preventivně (tzn. bez prokázané přítomnosti škůdců), protože jinak by uhynuly hladem. Proto je potřeba dodání biologických predátorů načasovat tak, aby se s většinou škůdců vypořádali ještě před tím, než dojde k jejich kalamitnímu rozšíření.
Nevhodnou volbou predátorů je mj. stav, kdy se pro ochranu rostlin použijí různé druhy, které se začnou požírat navzájem. V praxi tato situace může nastat pouze výjimečně. Doporučujeme případné záměry na kombinaci predátorů v jednom skleníku prokonzultovat nejdříve s námi.
Jakmile predátoři škůdce vyhubí, zpravidla vyhynou, takže bude potřeba je na příští sezónu objednat znovu. U venkovní aplikace tento problém většinou odpadá, protože zde mohou predátoři přežít a poskytovat svou ochranu i v další sezóně (zpravidla jejiích vysazení stačí pouze 1 x za existenci vinice či sadu).

Jaké biologické organismy lze použít a kdy:
Molice – ochranným prostředkem je drobná vosička Encarsia formosa, kterou lze vypustit, když teplota ve skleníku dosáhne nejméně 10° C
Sviluška chmelová – jako obranu lze použít drobného dravého roztoče Phytoseiulus persimilis, který se vysadí ve skleníku, kde je potvrzený výskyt svilušek. Pokud je výskyt svilušek kalamitní, doporučujeme oplach napadených rostlin proudem vody.
Housenky – jejich výskyt lze účinně korigovat půdní bakterií Bacillus thuringiensis, která je obsažena v postřikovém přípravku Lepinox Plus. Jedná se o postřik, kterým se aplikuje požerová bakterie. Jakmile ji housenky pozřou, uhynou na chorobu způsobenou bakterií.
Mšice – jejich výskyt nejlépe reguluje bejlomorka Aphidoletes aphidimyza, která vypadá jako drobný komár. K životu potřebuje teplotu nejméně 10° C. Proti mšicím lze také použít maličkou vosičku Aphidius colemani.
Třásněnky, smutnice nebo pamuchnice černá – lze aplikovat dravého roztoče Amblyseius cucumeris, při teplotě nad 11° C
Červci a vlnatky – v uzavřeném prostoru s teplotou nad 14° C lze použít parazitickou hlístici Steinernema, která napadá červce.
Lalokonosec rýhovaný – napadenou rostlinu zalijeme roztokem obsahujícím biologické činitele Heterorhabditis bacteriophora. Teplota půdy musí být vyšší než 12° C. Půda musí být vlhká, protože tyto mikroskopické larvy potřebují k fungování dostatečnou půdní vlhkost, kdy vyhledávají larvy, aby na nich parazitovaly.
Slimáci – je-li půda dostatečně vlhká a dosáhne teploty nad 5° C, je potřeba zalít postiženou rostlinu biologickým přípravkem Nemaslug obsahujícím hlístici Phasmarhabditis Hermaphrodita. Ošetření vydrží nejméně 6 týdnů.
Mravenci – jako pomoc proti jejich přemnožení a výskytu na nežádoucím místě lze použít hlístice Steinernema feltiae, která se aplikuje zálivkou ve vodním roztoku přímo na mraveniště za podmínky, že půda je dostatečně vlhká a teplota nad 12° C.
Chrousti – lze proti nim odzkoušet zásah prostřednictvím zálivky z roztoku obsahujícím parazitické hlístice Heterorhabditis bacteriophora. Likvidace larev chrousta je většinou neřešitelný problém a málokdy je proti nim cokoli účinného.
Larvy tiplice – účinkuje proti nim hlístice Steinernema, která se aplikuje zálivkou za podmínky, že půda je dostatečně vlhká a teplota nad 12° C.

 

10. zásada: když ostatní metody selžou, je nutné škůdce zabít, ať už přímo či nepřímo. Na mšice na růžích pomáhá postříkat rostliny vysokotlakým proudem vody, který škůdce vyplaví a odnese mnoho metrů daleko. Většina z nich se už na napadenou rostlinu nikdy nevrátí. Tento přístup je méně účinný na rostlinách v uzavřených prostorech, ale i tak může neustálé splachování rostlin proudem vody populaci škůdce výrazně zredukovat, nebo zcela zlikvidovat.
Důrazně varujeme před použitím chemických postřiků, plných jedů, jako prostředků pro ochranu rostlin před škůdci a chorobami. Protože mohou poškodit půdu i rostliny, které mají chránit. Mohou mít negativní vliv na zdraví lidí i domácích zvířat a necílových organismů.
Jedinou správnou cestou je použití biologických organismů a přípravků na přírodní bázi. Například výtažek ze dřeva Quassia amara je doporučen jako přírodní likvidátor pilatek a mšic a jiných drobných škůdců a je považován za bezpečný pro lidské zdraví i pro životní prostředí.
Práškové přípravky se nejlépe aplikují rozprašovačem (pumpičkovým, motorovým, ručním). Ve venkovním prostředí aplikaci stěžuje vítr, v uzavřených funguje perfektně. Aby prášek spolehlivě fungoval, musí se z něho na rostlině utvořit povlak.
Roztok je vhodné aplikovat tlakovým rozprašovačem nebo použít recyklovanou láhev s mechanickým rozprašovačem. Venku postřik stěžuje vítr, za bezvětří je možné rostliny hustě pokrýt vrstvičkou přípravku. Čím jemnější bude sprej, tím jemnější bude vrstva. Ale čím bude vrstva silnější, tím spíše ji vítr odfoukne. V uzavřených prostorech je postřik jednodušší na místě, kde rostlina roste (v květináči, či na místě ve skleníku).
ZÁKAZNÍCI ZO SLOVENSKA

Služby zákazníkům

PORADNA: +420 608 748 548

B I O A G E N S
biologická ochrana rostlin

  • - Konzultační služby v oblasti ochrany rostlin. 
  • - Dodávka a prodej prostředků biologické ochrany rostlin.

 

PLATBA ZA OBJEDNÁVKU

Zboží zasíláme do ČR